Příběh Lišárny
Jako každý příběh i tento začíná třemi nerozlučnými kamarády. Liškou Eliškou, Zajíčkem Karlíčkem a Méďou Péťou. To si tak jednoho rána společně vyšli za dobrodružstvím a netušili, co vše je ten den čeká...
Kráčeli lesní pěšinou a povídali si o tom, co dneska podniknou. Medvěd jako vždy podal návrh zajít si na sladký lesní mls. Říkal: „Hmbrrr… já bych to vzal do borůvkového háje okolo lesního paloučku a dáme si i pár lesních jahod. A potom můžeme zase hrát tu super hru, kdo najde největší borůvku.“
Zajícovi se skoro překřížily jeho velké uši, jak tenhle nápad uslyšel. Zase borůvky, pomyslel si.
Chvíli se zamyslel, vyskočil dopředu, do strany, oběhl oba své kamarády a zubatým úsměvem povídá: „Co co co třeba závod? Tentokrát vám dám náskok a Medvěde, ty můžeš klidně počkat před cílem...“ Stejně tě doběhnu, pomyslel si v duchu. Skákal dál radostí okolo a těšil se z nápadu, jak si opět protáhne své nohy a vyhraje.
Liška Eliška mlčela a přemýšlela. V tom lese už je vážně nuda… borůvky, běhání, skákání… už ani zvonit ve dne na sovy není taková sranda.
„Kamarádi, chce to změnu!“ zavelela.
A sama v té chvíli netušila, jak zásadní změna to bude pro celý les.
„Jakou? Jakou?“ skákal kolem dvou kamarádů zajíc a těšil se na nové dobrodružství.
„To ještě nevím,“ řekla liška, „ale určitě to bude zábava.“
„Zábavu mám rád,“ zabrumlal medvěd Péťa a šli společně dál jejich krásným lesem.
Trvalo ještě nějakou chvíli, než dorazili k cestě, která vede k hájence.
Z dálky se ozval šum a zvuk motoru. Zvířátka se zastavila, přikrčila v houští a sledovala, jak se k nim přibližuje velká bílá dodávka. Přibrzdila do zatáčky, a v tu chvíli se dodávce otevřely zadní dveře a z nich vypadla bílá krabice. Udělala několik kotrmelců na silnici a skočila do houští mezi naše tři kamarády.
„Cococo to je,“ vyhrkl ze sebe zajíc. Medvěd krabici opatrně otočil a povídá: „To je krabice…“
Liška se podívala pořádně, jak je celá krabice potištěna stromečky a uprostřed byl jeden stromek v erbu a pod ním nápis.
„Stojí tady BeWooden,“ povídá liška. „To znamená být dřevěný,“ přeložil to v rychlosti medvěd.
Konečně mohli uplatnit ty dlouhé hodiny ve škole. Zvířátka se totiž naučila perfektně číst a psát díky informačním tabulím, které jsou po celém lese rozmístěné pro turisty. A jelikož jsou tabule vždy napsané v češtině, polštině, němčině i angličtině, některá lesní zvířátka hovořila plynně až čtyřmi člověčími jazyky.
Jen zajíček Karlíček vždy někde poskakoval po lese, tak umí jenom česky.
„Otevřeme to!“ vykřikl zajíc a krabici přeskočil tam a zpátky. Kamarádům zářily oči zvědavostí, že na odpověď ani nečekali.
Eliška Liška opatrně tlapkami otevřela krabici.
„Co tam je! Co tam je!“ pokřikoval zajíc a přiskočil mezi lišku a medvěda.
V krabici byly tři úhledně zabalené bílé krabičky s erbem stromečku a nápisem BeWooden. A hned nato objevili také přiložený dopis.
„Milý zákazníku,
Děkujeme ti za nákup v našem internetovém obchodě a podporu řemesla a…“ pustil se do předčítání nahlas medvěd.
Když dočetl, liška zvědavě otevřela všechny tři krabičky. Byly v nich nádherné kovové náušnice a náhrdelník ve tvaru srdce a jedna menší krabička, která ukrývala krásnou dřevěnou brož lišky.
Liška! To musí něco znamenat, pomyslela si v duchu Eliška liška.
Kamarádi si ještě nějakou chvilku prohlíželi krásné BeWooden produkty. Jenom medvědovi nešel náhrdelník zapnout přes jeho mohutný krk a zajícovi náušnice padaly z jeho velkých uší.
„Podívejte,“ otočila velkou krabici liška. Na zadní straně byla uvedena adresa pana hajného Slepičky.
„Že by hajný potají nosil takové šperky?“ otázal se medvěd.
„Medvěde,“ zaklepala si na čelo Eliška, „to bude určitě dárek pro ženu pana hajného, pro paní Slepičkovou.“
„Jojojo!“ vykřikl zajíc. „Když se jim narodilo mládě člověka, takový malý člověkoprcek, štěbetala to sojka po celém lese. A prý ho pojmenovali Prdélka,“ popisoval zasvěceně zajíc.
Lišce se to jméno úplně nezdálo, sojka totiž vždycky všechno poplete a co neví, to nepoví. Eliška měla ale teď před sebou plnou hlavu krabiček.
„Co teď s tím?“ pronesl zadumaně medvěd.
„Tohle je dárek pro paní Slepičkovou a přece nemůže hajný hledat krabici po celém lese.“
„Přesně tak! Zaneseme mu ji,“ odvětil medvěd.
„Až kkkk hájence?“ zakoktal přes zuby zajíc. Vzpomněl si totiž na poslední útěk před hajného psy, když jej načapali, jak si pochutnával na čerstvé mrkvi v záhonu paní Slepičkové.
„Zajíci, ty kdyžtak počkáš u lesa,“ dořekla liška.
Společně se vydali cestou k hájence a dumali nad tím, co to je e-shop a jak vlastně takový e-shop funguje.
„Zeptáme se chytrofounu,“ povídá medvěd. Odněkud z kožichu vytáhl telefon, který nepozorný turista ztratil při procházce v lese, a do pustil se do hledání www.bewooden.cz.
Divili byste se, co turisté nechávají v lese. Telefony zvířátka nachází na každém rohu v takovém počtu, že už ani nevědí, co s nimi mají dělat. Zajíc dokonce jednou našel i žehličku na vlasy, kterou si občas přejede své velké uši, aby je měl krásně rovné a placaté.
Zvířátka si ještě chvíli prohlížela e-shop a poté zatočila směrem k hájence. Medvěd s liškou potichu a opatrně položili krabici ke dveřím pana hajného Slepičky, zazvonili na zvonek a utíkali zpátky do lesa za zajícem, který na své kamarády čekal schovaný za velkým dubem.
Zpoza dubu koukaly tři hlavy našich kamarádů, kteří pozorovali dveře hájenky. Rozsvítilo se v předsíni, otevřely se dveře a v nich stal pan hajný Slepička. Rozhlédl se kolem a poté si všiml krabice položené u dveří.
„No to jsem z toho jelen,“ povídá, „a prý že se ten balíček ztratil. Manželka bude mít radost.“ S úsměvem na tváři zavíral dveře hájenky a prohlížel si polorozbalenou krabici špinavou od pacek našich kamarádů.
„Tak to bychom měli,“ usmáli se na sebe kamarádi a s dobrým pocitem kráčeli zpátky do hlubokého lesa. Měli krásný pocit z toho, jak se jim podařilo balíček v pořádku doručit.
„Pan hajný měl teda radost!“ radoval se medvěd.
„Tohle by mě bavilo dělat každý den,“ poskakoval vesele zajíc.
„Takový e-shop,“ povídá Liška, „to je něco! S tím by v našem lese určitě nuda nebyla.“
„To je nápad,“ vykřikl zajíc, „uděláme si vlastní e-shop!“ A tři kamarádi se na sebe nadšeně podívali. „Jenom ještě musíme vymyslet název a čím budeme lidem dělat radost,“ doplnila liška. Chvíli přemýšlela a s lišáckým úsměvem povídá:
„Uděláme radost dětem, ty nás mají nejraději. Budeme dělat hračky,“ řekla Liška.
„Uděláme první lesní e-shop, co člověk ještě neviděl!“
„A název bude…,“ pokračovala liška, když jí do toho skočil zajíc. „Jajaja bych dal například zajicekamrkvicka.cz,“ vykřikoval. Liška s medvědem si nebyli jistí, zda je to dobrý nápad.
Ale nechtěli zajíce hned urazit.
Pak medvěd zahájil úvahu slovy: „Já bych dal…“ chvíli přemýšlel a po minutě lesního ticha bylo jasné, že z toho nic nebude.
„A co napadlo tebe, Eliško?“ ptá se zvědavě zajíc. „Ty máš v hlavě vždy nějakou správnou lišárnu.“
„Lišárna,“ zaznělo od Elišky.
„Super!“ vykřikli kamarádi a všichni tři se shodli na tom, jak se nový lesní eshop bude jmenovat.
Zvířátka kráčela dál lesem a plánovala všechny detaily. Jelikož turisté v lese ztratili i nějaké počítače, a dokonce jednou i tiskárnu, měla zvířátka téměř všechno vybavení. Teď už chyběly jen hračky.
„Ty vyřešíme zítra,“ dopověděla Eliška. Stáli zrovna na rozcestí ke svým domovům.
„Tak zítra.“
„Já já já snad ani neusnu, jak se těším!“ vyskočil radostí zajíc.
„Kamarádi si navzájem zamávali tlapkami, popřáli krásnou noc a šli každý sám svou vyšlapanou cestičkou domů.
Měli za sebou dlouhý a dobrodružný den. Byli tak unaveni, že si jenom vydrhli zoubky, umyli packy, navlékli pyžamo a skočili do peřin.
Zajíc doma sice poskakoval radostí z nového nápadu, že pořádně usnout nemohl. Medvěd to zalomil, než by se řeklo "borůvka" a Eliška pomalu usínala ve své měkké posteli a v hlavě jí zaznívaly poslední myšlenky dnešního dne.
Lišárna - konečně začíná pořádná lesní zábava pro všechna zvířátka v našem lese. Čeká nás hodně úkolů a taky ten největší - udělat všem těm člověkoprckům pořádnou radost. Pomyslela si s úsměvem na čumáku a usnula.
A nechala si zdát o tom, jak dělá radost všem dětem…
Měli za sebou dlouhý a dobrodružný den. Byli tak unaveni, že si jenom vydrhli zoubky, umyli packy, navlékli pyžamo a skočili do peřin.
Zajíc doma sice poskakoval radostí z nového nápadu, že pořádně usnout nemohl. Medvěd to zalomil, než by se řeklo "borůvka" a Eliška pomalu usínala ve své měkké posteli a v hlavě jí zaznívaly poslední myšlenky dnešního dne.
Lišárna - konečně začíná pořádná lesní zábava pro všechna zvířátka v našem lese. Čeká nás hodně úkolů a taky ten největší - udělat všem těm člověkoprckům pořádnou radost. Pomyslela si s úsměvem na čumáku a usnula.
A nechala si zdát o tom, jak dělá radost všem dětem…
